Telefon se plní nenápadně. Jedna fotka z hřiště, jedna ze snídaně, spousta skoro stejných záběrů prvního kroku. Za chvíli v galerii nenajdete nic, co jste hledali, a to nejhezčí je zasypané screenshoty, účtenkami a fotkami tabule ze školky.
Dobrá zpráva: nemusíte mít složitý systém ani na to věnovat víkend. Stačí pár pevných pravidel a krátký zvyk, který se vejde do pár minut v týdnu.
Proč třídit hned, ne až později
Čím víc fotek se nahromadí, tím víc se třídění odkládá. Navíc zapomínáte souvislosti. Dnes ještě víte, proč dítě na snímku drží ten podivný kámen a komu patří kostým. Za rok už ne. Třídění brzy je tedy vlastně i záchrana detailů.
Druhý důvod je praktický. Telefon se rozbije, ztratí se nebo se přepne na nový a zálohy se často řeší až ve chvíli, kdy je pozdě. Když si fotky pravidelně procházíte, přirozeně si všimnete, že zálohu vlastně nemáte, a můžete to napravit.
Jednoduchý systém, který zvládnete i unavení
Nejlepší systém je ten, který skutečně používáte. Zkuste tento postup:
- Jedno místo pro všechno. Rozhodněte se, kde budou fotky dětí žít. Ať už je to galerie v telefonu, cloud, nebo disk doma, důležité je, aby to bylo jedno místo, ne tři.
- Alba podle dítěte a roku. Každé dítě má vlastní album pro každý rok. Nic složitějšího nepotřebujete. Podle kategorií typu hřiště, prázdniny nebo narozeniny se časem ztratíte.
- Oblíbené označujte hned. Když vás fotka potěší, ťukněte na srdíčko. Je to pět vteřin a později vám to ušetří hodiny hledání.
- Týdenní kontrola. Jednou týdně, třeba ve chvíli, kdy děti usnou nebo čekáte v autě, projděte novinky. Smažte zjevné duplicity a oblíbené přesuňte do alba.
Tohle je celé. Nesnažte se hned dávat popisky ke každému záběru ani přejmenovávat soubory. Perfekcionismus je nejčastější důvod, proč lidé s tříděním vůbec nezačnou.
Co mazat a co nechat
Mazání je ta nejméně oblíbená část, a přitom právě ona dělá z hromady fotek něco, co se dá prohlížet. Pomůže pár otázek, které si můžete klást.
- Je na fotce něco, co na jiné chybí? Pokud je jich spousta téměř stejných, nechte tu nejostřejší a tu, na které dítě vypadá nejvíc samo sebou.
- Vyvolá ve mně fotka emoci, nebo jen informaci? Informační fotky, jako je parkovací lístek nebo rozvrh, patří jinam než do alba dětí.
- Řekla bych o tom za deset let dítěti příběh? Pokud ano, nechte. Pokud ne, pravděpodobně můžete smazat.
Nemusíte být přísní. Fotky, o kterých váháte, přesuňte do alba „Možná“ a podívejte se na ně za pár měsíců. Často zjistíte, že rozhodnutí je snazší.
Nezapomeňte na obyčejné dny
Při výběru se snadno stane, že zůstanou jen oslavy a výlety. Ale právě obyčejné záběry, jako je dítě v pyžamu u snídaně, rozházené hračky nebo cesta do školky, jsou to, co si děti později nejvíc užijí. Z nich je poznat, jak vypadal jejich svět. Nechte tedy ve výběru i takové dny.
Fotky jsou začátek, příběh k nim píšete vy
I ten nejlépe roztříděný archiv zůstává jen obrázky. Dítě za dvacet let uvidí, jak vypadalo, ale nezjistí, co jste si v tu chvíli myslela nebo co vás rozesmálo. Proto se vyplatí k oblíbeným fotkám přidat pár vět. Nemusí to být literatura, stačí jedna poznámka: kdy to bylo, co se dělo, co z toho dne si pamatujete.
Praktický tip: do telefonu si vytvořte poznámku nazvanou třeba „Co říct dítěti“ a při týdenní kontrole do ní zapište jednu či dvě věty k nejhezčímu záběru. Za rok budete mít materiál, který se nedá nafotit.
Pokud chcete mít vzpomínky na jednom místě a v tištěné podobě, může pomoct kniha pro rodiče. V katalogu BookTora je například kniha Chci znát tvůj příběh za 599 Kč. Do takové knihy zapisujete vzpomínky vlastními slovy a fotky z telefonu k nim pak snáz najdete, protože už máte oblíbené označené a roztříděné.
Shrnutí na jednu stránku
- Vyberte jedno místo pro fotky dětí a pravidelně zálohujte.
- Používejte jednoduchá alba podle dítěte a roku.
- Oblíbené fotky označujte hned, nedávejte to na později.
- Jednou týdně smažte duplicity a přesuňte nejlepší záběry.
- K nejdůležitějším fotkám připište pár vět, dokud si je pamatujete.
Žádný z těchto kroků není náročný. Důležitější než dokonalý systém je začít s tím, co je dnes v telefonu, a udržovat to v malých dávkách. Vaše děti vám za to jednou poděkují, a to nejen za fotky samotné, ale i za příběhy, které jste k nim zachovali.
