Jak předat knihu vzpomínek dítěti, aby ji opravdu otevřelo

Předání je součást dárku

Můžete strávit týdny psaním a výběrem fotografií a pak knihu položit na stůl mezi ostatní věci. Dítě ji sice vezme do ruky, ale nemusí poznat, že drží něco jiného než další dárek. Předání proto stojí za malou přípravu. Nemusí být velkolepé, stačí, aby bylo vědomé.

Zamyslete se, komu knihu dáváte a v jaké chvíli. Malému dítěti poslouží společné posezení na gauči, kdy si ji prohlížíte společně. Starší dítě nebo dospívající ocení spíš to, že knihu dostane v klidu a bez publika a že si ji může přečíst sám. Obojí je v pořádku. Důležité je, abyste předem věděli, co od chvíle čekáte, a ne co chcete slyšet. Reakce může být tichá, a přesto upřímná.

Dopis, který rámuje celou knihu

Kniha vzpomínek často obsahuje mnoho osobních příběhů, ale čtenář potřebuje vědět, proč vznikla. Právě to vysvětlí krátký dopis. Nemusí být literární. Napište, co jste při psaní cítili, co jste chtěli zachovat a co byste si přáli, aby si dítě z knihy odneslo.

V katalogu BookTora najdete službu Dárkový dopis, která je vedená s cenou 0 Kč. Jak přesně probíhá a co obsahuje, si ověřte přímo u objednávky. Nic nenahradí ani vlastní ruční zápis. Pokud ho zvažujete, držte se několika jednoduchých zásad:

  • pište přímo dítěti, jako byste s ním seděli u stolu,
  • vyhněte se poučování a hodnocení, na to je v knize jiné místo,
  • zmiňte jednu konkrétní drobnost, kterou si pamatujete jen vy,
  • skončete větou, která nevyžaduje odpověď.

Co si připravit před předáním

Kniha Chci znát tvůj příběh stojí v katalogu 599 Kč a u knih se DPH neúčtuje, takže cena s DPH i bez DPH je stejná. Je to kniha pro rodiče, kterou vyplňujete vlastními slovy a vzpomínkami. Aby její předání mělo smysl, projděte si ji ještě jednou, než ji dáte z ruky.

  1. Přečtěte si stránky, které jste psali nejdřív. Možná je budete chtít doplnit nebo upravit.
  2. Zkontrolujte, zda jsou fotografie přichycené tak, aby vydržely listování.
  3. Vyberte jednu stránku, kterou dítěti ukážete osobně. Zbytek nechte na něm.
  4. Rozmyslete si, kam kniha po předání patří. Do knihovny, k posteli nebo do krabice se vzpomínkami.

Poslední bod je důležitější, než se zdá. Kniha, která má své místo, se otevírá častěji. Kniha schovaná ve skříni se snadno zapomene.

Balení a drobnosti, které dodají váhu

Dárkové balení je v katalogu uvedeno jako služba s cenou 0 Kč. Není to nutnost, ale papír, stuha nebo krabice dají najevo, že jde o dárek, který stojí za rozbalení. Dítě tak získá chvilku na přípravu, než se začte.

Praktickou drobností jsou také samolepící fotorůžky. V nabídce jsou v několika barvách: bílé, černé, hnědé, stříbrné a zlaté, každé s cenou 0 Kč. Hodí se tam, kde chcete fotografii přichytit a nechat ji později případně sundat. Barvu zvolte podle stránky a fotografie. Tmavší rohy působí klasicky, světlé jsou nenápadnější, kovové dodají slavnostní nádech. Před objednávkou si u konkrétní barvy ověřte, zda je právě dostupná.

Po předání: nechte knihu žít

Nečekejte, že dítě knihu přečte v jednom zátahu. Často se stane, že ji odloží, a po týdnech se ke stránce vrátí, protože si na něco vzpomnělo. To je v pořádku. Kniha vzpomínek není úkol, který se odškrtne.

Nejlepší reakce na dárek bývá ta, která přijde později, bez vyzvání.

Můžete se nabídnout, že na jakoukoli otázku odpovíte. Neptejte se ale hned, jak se kniha líbila. Raději řekněte, že se dítě může ptát kdykoli. Pokud se rozhovor rozběhne, využijte ho. Pokud ne, vaše slova už jsou v knize a čekají na správný čas.

Pokud kniha vznikala i pro další děti v rodině, zvažte, zda každé z nich dostane vlastní chvíli. Sourozenci mají často pocit, že se porovnávají. Osobní předání, ať jednoduché, nebo slavnostnější, jim ukáže, že každý příběh má v rodině své místo.